Rekonstruovaná slovní zásoba např. prozrazuje, ţe anatomická znalost fy-zického těla je od raných dob dosti přesná – jména hlavních vnitřních orgá-nů15 vykazují z větší části archaickou formu – zatímco struktura „psychic-kého“ ústrojí je příznačně trojčlenná.16 Jako podstata ţivého je vnímán dech, jeho funkce se však neomezuje jen na dýchání, ale i na myšlení (odtud in-spirace, nejen básnická, z lat. inspiro, vdechnout; spiritus, duch), lokalizo-ván je proto jak do plic, tak do srdce (jako átman). Smrt je vyjadřována téţ opisem „vydechnutí“ (řec. thanatos). Dalším „pilířem ţivota“ a pramenem existence je fluidum (aion u Řeků, ayu u Árjů), jehoţ centrum se nachází v páteři. Mají ho mladí (lat. fluo – téci, proudit, přetékat, oplývat), staří o něj postupně přicházejí a „vysychají“. Mnohá vzrušení mysli jsou vlhké pova-hy: védický kořen mad-, který odpovídá lat. madere, řinout se, ´být zmáče-ný´, označuje radost, potěšení; moţná se původně jedná o vzrušení z extáze.
Celá debata | RSS tejto debaty