„Svět je rozpadem fakt.“ FAKT?! Žádná část nemá vlastnosti CELKU!? A co vkus?
VL.: Knihy, film, hudba je virtuální. I tzv. podstata?
H.: Nakonec, pokud to vezmeme z druhé strany, všechno je virtuální, protože přinejmenším je to zprostředkováno našimi smysly, a to více méně nevěrně. Naše vnímání je vlastně znovuvytvoření – všechno, co se stane od té chvíle, kdy nějaké fotony probudí citlivé receptory na sítnici mého oka, až do fáze, kdy mi mozek umožní mít dojem, že se třeba dívám na stůl či talíř, to všechno je hrozně složité, neuronové vzruchy cestují sem a tam, všelijak se to proplétá a kombinuje. Takže nakonec ten vjem mohu považovat za virtuální, nebo tedy za umělý, pokud chcete. Takto pojato to vlastně už není to, o čem mám přirozený pocit, že se na to koukám jako na skutečnost. Než to projde od oka skrz mozek do té oblasti – pokud vůbec nějaká taková je –, kde se vytvoří onen pocit, že se dívám na realitu, tak je evidentně ta podoba či tvar oné věci transformován.
Vl.: Nic se děje?
H.: Rozkošná otázka. O ničem bylo napsáno mnohé, co se tvářilo, že je o něčem. Ale abych odpověděl: dění a něco jsou vlastně synonyma. Takže nedění a nic asi taky. Vaše otázka se tedy na nic neptá.
Není radno cokoli (kohokoli) podcenit. M.D.Moliné v knize „Odvaha mít strach“ přímo nabádá: „Mějme strach z toho co nám strach nenahání.“
Nicméně bych stejně strach čekal spíš u ideologa než u idealisty. Je patrné, že ty pojmy se prolínají: idealista s ideologem a strach s odvahou.
Filosof E.Gellner píše, že „v moderní společnosti se za práci nepovažuje aplikace svalové síly na hmotu, nýbrž komunikace“ což znamená sdělování a sdílení, tedy dialog. Líbí se mi Vaše definice dialogu: „způsob filosofické řeči, na jejímž počátku je obrat filosofie k primátu naslouchání“. Zdá se, že práce může být hrou, stejně jako hra prací.
…..vytříbenosti. Naivní je ale ten, kdo se chová spontánně, prostě, nestrojeně.
Ovšem spontánnost, prostota i nestrojenost jsou vždy atributy vysoké jakosti. Jednoduchost není snadná, jednoduchost je nejsložitější…
Sentiment je vždy nepravdivý, nejen v tom projevu slovním, ale v celém konání.