KRÁSKA NA BÍLÉM KONI

29. decembra 2015, kristchortura, báseň

Kdyby se mi jenom zdálo
o princezně s bílým koněm,
kdyby se mi jenom zdálo
o červené karkulce
jak jde s vlkem na procházku,
proč se verše, sakra, musí rýmovat?
Vyserme se na otázku.
Je těžké být něčím,
dneska;
v době kdy nikdo
nevnímá ani sám sebe
natožtak ostatní.
Lidi jsou na nic.
Z nikoho nemůžete nic
cítit.
Nic slyšet, nic vidět.
Podíváte se na jednoho
z těch
lidí a
vidíte tmu.
Černočernou tmu a
konec.

Evoluce nebo Bůh,
je to jedno.
Žena nebo Muž,
je to jedno.
Život je jedna velká past
do které se chytí jeden každý z
nás.

Žádný Cobain, Mercury nebo Lennon.
Nikdo nesmí udělat takovou chybu
jako oni.
Nesmí nad ničím přemýšlet
za ničím se hnát,
potom teprve dostane to
co tihle nedostali.
Mohl bych jmenovat ještě
Hendrixe, Presleyeho,
Marley byl možství nevykouřených myšlenek.
jednou jeden chytrý chlap řekl: „Nesnaž se.“
Tohle vždycky platilo
a
stoprocentně vždycky,
platit bude.
Tím se řiď,
na to pamatuj
ať jsi
Žena nebo Muž,
ať jsi
Mercury nebo Hendrix,
ať jsi
Ty anebo Já.