Lidé by neměli přírodu milovat, chránit, šetřit jejími zdroji, žít s ní v jakémsi souladu! Ne, to je všechno málo! To je všechno špatné. Tak se žádné zvíře nechová a ani by je nenapadlo tímto zlým způsobem uvažovat. Poněvadž oni, lidé, milují, chrání, šetří a vzývají soulad jen s tím, co už je dávno ztraceno. Nikdy nebudou jako příroda sama, nikdy nebudou jako zvířata, nikdy nebudou jako tyto požehnané děti Země. Lidé Zemi zradili a upsali se nereálným žádostem; stali se z nich praví kosmičtí parchanti, se všemi významy, jež toto zhrdlé slovo nese. Thoreau měl pravdu: V divokosti je záchrana světa. Vždycky jsem věděl, jak to myslel.