(…) Skutečnou literaturu a umění nezajímá pořadový krok dějin, ale právě ony rány a kopance, které při pochodování dopadají na jednotlivce. Převyprávět – nikoli přepsat – dějiny moderního věku jako fackovací zápas, jehož se zúčastnilo lidstvo na univerzální ploše evropské civilizace, kontinentu Europeany, tedy sestavit jakýsi dějinný itinerář facek, to je také způsob, jak vyzrát na dějiny. Ouředníkova kniha ukazuje, že šance literatury nejsou pořád ještě zcela ztracené.