Porucha zahrnující strach z opuštění domu, vstupu do obchodů, shluku lidí a veřejných prostranství nebo z cestování ve veřejném dopravním prostředku bez doprovodu. Strach být sám na místech, odkud je obtížný únik do bezpečí.
Jedna z nejčastějších úzkostných poruch. Celoživotní výskyt onemocnění je 3-4% u žen a 1-2% u mužů. Začíná ve třetím decéniu, zřídka po 45. roce života.
Klinický obraz: Jedinec se vyhýbá problémovým situacím (stání ve frontě, na mostě, cestování autobusem apod.), přestože si uvědomuje, že jeho obavy jsou přehnané a nesmyslné, nebo situace zvládá za cenu stresu a úzkostí. Zátěžové situace jsou doprovázeny nepříjemnými tělesnými příznaky jako např. bušení srdce, pocení, chvění se, sucho v ústech, ztížené dýchání, tlak na hrudi, žaludeční nevolnost. Porucha v rozvinuté formě značně omezuje svého nositele a v extrémních případech mu znemožňuje vyjít z domova.
Prognóza: Průběh bývá chronický se spontánním zlepšováním a zhoršováním. Úspěšnost při adekvátní léčbě je vysoká – 60-90% vyléčených. Relapsy (znovuobjevení se příznaků poruchy) jsou po vysazení farmak časté, během 1 roku se znovu objeví příznaky u 40-60% takto léčených pacientů, po úspěšné psychoterapii jsou méně časté – u 10-15% pacientů.