Dnešní kultura je v krizi

25. júna 2017, kristchortura, budúcnosť echte filozofia globálny problém hodnoty antropológia ideológia

Dnešní kultura je v krizi, upadá tak jako lidstvo samo. Je to pravá guláš a pivo kultura anebo je to vzdychání mužských bab (u žen se nedivím), kde chybí opravdová vášeň a strhující vznešenost. Hudba se plouží jako mátoha, literatura je spíš žurnalistika postrádající trochu duchaplnosti. Snad se ještě sem tam objeví nějaký dobrý film, ale to je potom událost. Ostatní umění jsou spíš experimentální a těžko oslovují nebo vzbudí větší zájem. Co chybí umění je expresivita a energie. – Smyl jsem ze sebe špínu civilizace a výchovy. Jsem tu čistý a jako znovuzrozený. Prohlašuji, že špína kolektivismu, slabošství a sadismu je ve vás zažraná tak hluboko, jako některé podvědomé zvyky, v mých očích k smíchu až k popukání. Používáte zastaralá citoslovce z dob náboženského temna (sbohem, bůhví, ježišmarjá apod.) a ani si to neuvědomujete; ani nevíte proč. Jste automati, říkající všude na potkání „dobrý den“, „děkuji“, „prosím“, zatímco Já se nepřestávám divit až tak, že si můžu samým údivem hlavu vykroutit. Kdybych od narození tohle všechno nepotkával na každém kroku, nikdy by mi ani nenapadlo takové nepochopitelně směšné věci dělat. Nikdy bych ani nepomyslel na nějakou vysněnou boží bytost na nebi. Nikdy bych se neodvažoval chtít být šťastný prostřednictvím někoho. Nikdy bych se nepokoušel bezdůvodně někoho napadat. Všechno z jediného prostého důvodu: vystačím si sám, abych se mohl zaobírat sám sebou, že na ostatní mi nezbývá čas. – Jestliže se mám považovat za kulturního člověka, musí mne být věci, jako žraní masa, nedůstojné. Píši žraní, protože jedení by byl eufemismus. Neboť zabíjet a vykořisťovat zvířata kvůli jídlu je zbytečné; tudíž je to zločin. Je nedůstojné kulturního člověka, aby mu chyběla tahle ušlechtilá jemnost. – Kultura se nemá provozovat pro kulturu nebo pro prachy, nýbrž pro revoluci. Nutnost kulturního chování neleží mimo mne, je mojí součástí. Jsem zosobněním kultury, jsem zosobněním revoluce. Revoluci nehodlám někdy provést, revoluci provádím! Verbež, pro samou starost o ostatní, nemá čas starat se o sebe a pak to podle toho taky tak vypadá.