Tu absolutní nesmyslnost situace (44:00) zažil v 1. světové i A.Hitler a minimálně ke konci 2. světové války už v pravdě opravdu nežil:). Špatně nadávkovaný lék se občas a pro někoho, může stát jedem nebo něčím co má trvalé a spíše negativní následky. Strach ze smrti se u vojáků v boji dost přeceňuje. Oni se nebojí tolik smrti jako spíše bolesti a trvalých následků ze zranění. Kulka z milosti jest důkazem. Po pár měsících v zákopech nebo někde v džungli jsou tak unavení a naprosto bez iluzí, že kdyby jim někdo řekl, že tuhle válku nepřežijou, protože někdy v budoucnu jim bezbolestně prolétne hlavou kulka…..ani by se jim nezvedl tep nějakým vzrušením. Jestli zemře jako hrdina nebo ho něco sejme ve spánku ho taky nestresuje. Jádro pudla je čistě jen v posunutí hranice stresu až k maximu, které je člověk schopen vydržet (někdy taky nevydrží). Představte si, že jste v bojové situaci třeba jen jeden den. Stresovala by Vás pak taková pitomost, jakože na veřejnosti vytáhnete místo módního pětipalcového polotabletu omlácenou Nokii 3310 vyzvánějící zastaralým beep-beep-beep? Těžko. Jinak dávám plus. Kdyby mi někdo řekl, že vydržím déle jak hodinu poslouchat nějakou filosofku se štěkajícím pitbullem na pozadí…unglaublich.
Tento web patrí pod
Celá debata | RSS tejto debaty