Znamenal-li Palachův čin výzvu k boji za svobodu proti tyranii, pak čin Olgy Hepnarové – nikoliv svým záměrem, ale svým intelektuálním dosahem – představuje protest pronikající mnohem hlouběji, ke kořenům psychosociálního zla, k probuzení lidského vědomí z úpadku a letargie. Sama skutečnost, že k těmto manifestacím krise vědomí přistoupili příslušníci nejmladší generace, zcela nevyzbrojení erudicí či jen přípravou k systematickému kritickému myšlení, nasvědčuje životné potřebě nových ideologických systémů, určitých názorových celků či integrit, vytvářených s kritickým zřetelem k minulosti. Zatímco menažersko-technokratické vládnoucí kliky se utěšují představou, že veškeré energie mládí lze spolehlivě kanalisovat sportovními spektakly, hitovými festivaly nebo sličně rozcuchaným undergroundem, existují příznaky, z nichž lze usuzovat, že tento způsob kanalisace lidských schopností, sloužící parasitním třídám, je přinejmenším dočasný. Pružná a přizpůsobivá statistika, modla a svrchovaná pravda menažersko-technokratické elity, namítne, že výjimky potvrzují pravidlo a že společnost musí být řízena se zřetelem k oné většině, která zajišťuje její materiální existenci.
Celá debata | RSS tejto debaty