národný satanista

Vládne lůza – a ženské. Kvůli ženským už se také „upravují“ dějiny, aby se v nich jevily lepší, chytřejší, rozumnější a významnější než ve skutečnosti. Dějiny tak dostávají poznenáhlu jakýsi ženský make-up, feministické mascaro. Naráz slyšíme, u čeho všeho byla ženská, co zařídila, co zavedla (ne co vyvedla a co zkazila), co podnítila, co objevila, co vybojovala, čemu velila, komu vládla atd., atd. Díky ženské kuchyni tak prý např. vznikla lidská inteligence, díky její povaze umění, dokonce filosofie! Díky ženské jsou prý na světě i různé vynálezy, objevy a podobné nesmysly. Nakonec se dočkáme ještě i tvrzení, že ženská objevila princip parního stroje při vaření v hrnci! No proč ne? Vždyť podobné absurdity slýcháme poslední dobou dost často. Tedy nic proti ženám – až na to, že žádná pitomá, ukdákaná blizna by v životě žádný parní stroj nevynalezla, ani kdyby jí kastrol jezdil po plotně jako lokomotiva a poklička lítala až ke stropu. Ta by se svým ječením zasloužila pouze o vynález vaty do uší, nic víc. Ve skutečnosti ženská figuruje v dějinách spíš jako překážka, jako obtíž, zátěž, jako zavazadlo navíc se samými tretkami, jako povrchnost sama, jako matka vulgárního materialismu a konzumerismu, jako hysterický, neopanovaný nerozum o sobě. Jediné, co ženská vynalezla, je náboženství. A to bohužel s úspěchem. Jinak byla v dějinách dosud její jediná zásluha pouze v tom, že se do ničeho vážného a mužného nepletla, nebo že jí to nebylo z přirozených příčin dovoleno. Genialita ženy spočívá v její úloze užitečné tiché služky, jako rodička, matka, jako objekt erotického zájmu. Dejte jí nějakou užitečnou práci někde stranou, u dětí, u prádla, u úklidu, kde může klevetit s ostatními ženskými – a bude spokojená a šťastná tím nízkým štěstím nízkých tvorů. To je její „parketa“, to jí jde nejlépe, to ji baví, v tom se může realizovat dost a dost. Jenom ať nemá čas myslet! Z toho pošly v dějinách vždy největší hrůzy a revoluce. Nemají rozum ti, kdož ženským vnukají nereálné vyhlídky a touhy. Chtějí ženskou ovšem „osvobodit“. Jenže od čeho, nebo koho? A hlavně: k čemu?