národný satanista

Pro naprostou většinu lidí je naprosto nepředstavitelně nemožné byť si i jen představit, že by svůj život (či existenci) nesvěřili bláhově do péče nějaké víry. Nedovedou si ani pomyslit ve své zabedněnosti, že by bylo možné proplouvat životem a ničemu nevěřit. A v tom je právě podstata vší nesvobody! Řekl jsem mnohokrát, že jedinec může být svobodný, naprosto svobodný, jen když je sám. Ani potom však, chce-li být svobodný, nesmí věřit, ani sám sobě! Za to odporné slovo víra bych spíš dosadil úsilí nebo boj. Ano, víra je pasivní čekání, lhostejnost a vlečící se pomalost, zatímco úsilí a boj dují za okny, osvětlenými bledými plamínky hromniček, jako nepřemožitelný vítr změny, který nepřestává lomcovat mřížemi temných otroctví. A vítr vítězí! Nemá čas se rozpakovat, netrpělivě se žene vpřed. Nemá čas přemýšlet, jestli věří v překonání překážek. Nemá čas ani žádné překážky vidět! Zchromí-li mu jedna překážka nohy, sune se vytrvale dál, plaze se po břiše. Přijde-li o ruce, které jej místo nohou posunují vpřed, kutálí se pořád dál celým tělem. A věřící verbež zatím váhá a tleje na místě. Lidé věří všemu možnému a spoléhají tak na bohy, na politiky, na jiné lidi, a nakonec ještě, než něco udělají, musejí si věřit, že to dokážou. Zatímco se zaměstnávají nějakou pochybnou vírou, zapomínají jednat, a když si to konečně uvědomí, je už zpravidla pozdě, protože zjistí, že umírají. – Anarchie je záležitost jednotlivce. Je to postel, v níž se dva zamilovaní lidé cítí dobře, ale spí se v ní oběma na tak malém prostoru mizerně. Je to vzlet do nadoblačných výšin, kam není dovoleno cokoli s sebou brát a zbytečná přítěž vadí. – A verbež hledá svobodu tam, kde ani tráva neroste: v bohu, v přírodě, v lidstvu, ve společnosti, v národě, v rase, v kolektivu, v přátelství, v rodině, v lásce, v penězích, v drogách (všechno je droga, i rýpání se v nose!), v sobě! Jsou jako trosečníci v prázdném moři osamění a v panické hrůze se chytají všeho, co se kolem nich namane, aby se stali bezmocnými předměty, unášenými proudem dál a dál pryč od svého vysněného cíle. Proč se tak křečovitě tisknete k těmhle bezvládným hovnům a nevyužijete svých silných paží raději k plavání ke břehu? To je mrhání energií!