národný satanista

Mýtus pokroku možná ještě není mrtvý, ale umírá. Na jeho místo dorůstá další mýtus, mýtus, který je propagován zvláště anarchoprimitivisty, i když je rozšířen i v jinde. Podle tohoto mýtu nemusel před příchodem civilizace nikdo nikdy pracovat, lidé si prostě trhali své jídlo ze stromů a strkali do úst a trávili zbytek svého času hraním „kolo kolo mlýnský“ s květinovými dětmi. Muži a ženy si byli rovni, nebyly žádné nemoci, žádná konkurence, žádný rasismus, sexismus či homofobie, lidé žili v harmonii se zvířaty a vše byla láska, sdílení a spolupráce.

Také v moderní době dokáže čloěk věřit zcela nekriticky, neboť „rozum člověku dodnes nevládne“. Důležitým, byť ne jediným měřítkem stupně vývoje každé společnosti je velikost a množství mýtů, kterým podléhá. Podobně jako ve filosofii, mnohé mýty bývají po svém vyvrácení nahrazovány novými, přesto však lze v průběhu dějin vysledovat jejich postupné, byť pomalé a značně kolísající ubývání. Podobně ubývá i zla. Zlo je s mýtem spojeno, protože co je nepravdivé, nemůže být dobrem. Zlo se stejně jako mýtus ztrácí a znovu vynořuje, vždy v novém hávu, avšak ubývá přinejmenším přímého násilí, jak bylo rozšířeno v minulosti.