Čo proti tebe mám? Svoj život ten proti tebe mám.

„Dbá se ale také, aby se na talent spisovatele, intelektuála nebo umělce nepohlíželo jinak, než se zřetelem k jeho – skutečným nebo domnělým – postojům, stejně jako v totalitních režimech, pro které byla shoda literárních, duchovních nebo uměleckých výtvorů se současnou ideologií odedávna měřítkem jejich hodnoty.

Subjektivita nevyhnutelně vede k relativismu (všechno je oprávněné) a touto cestou dospívá až rovnostářskému univerzalistickému závěru (každý je důležitý). Relativismus pak nelze „překonat“ jinak než vlastním úsudkem: můj názor by měl zvítězit jednoduše proto, že je můj. Jedním tahem tak dochází k likvidaci pojmů spravedlnosti i obecného blaha.

V poslednom celku Vie, že odídem sú básne ťaživejšie, smutnejšie a Lukáčová používa viac technických výrazov, ktoré sú z toho „nášho“ urbanistického a pretechnizovaného sveta. Tento svet akoby na prírodu zabudol. Nastáva väčší kontrast medzi prírodou a mestom, lesom a urbanizmom, prirodzenosťou a kultúrou. Hnusom a skazenosťou mesta vyjadruje krásu a čistotu […]

“Man was born for society. However little He may be attached to the World, He never can wholly forget it, or bear to be wholly forgotten by it. Disgusted at the guilt or absurdity of Mankind, the Misanthrope flies from it: He resolves to become an Hermit, and buries himself in the Cavern of some gloomy Rock. While Hate inflames his bosom, possibly He may feel contented with his situation: But […]

Ako ponižujúce je jestvovať. Všetko čo žije sa ponižuje pred smrťou. Bojí sa smrti všetko čo dýcha je plné strachu zo smrti, ktorá je viac ako život, ktorá presahuje život, lebo život sa nevracia k človeku do, ktorého je smrť zaľúbená. Sama smrť, ktorá sa pred človekom nikdy nezhodí až dole do svojich dôsledkov na horách, ktoré stoja do sveta vypnuté ako lode […]

V těchto časech se stalo běžným očekávat, že psychologie poskytne správné instrukce zaměstnavatelům ohledně vhodnosti uchazeče o práci pro konkrétní zaměstnání. Pod tlakem tohoto požadavku, vyvinulo se pole výzkumu, které zasvětilo sebe sama do studií lidských schopností a „Psychotechniky“ (Münsterberg, Stern, Meumann a další). Pročež charakterologie […]

Rytmus a míra. Celý fenomenální vesmír je organizován na rytmické bázi. Věda správně objevila – ačkoli má určité obtíže vyložit svůj objev – že zvuk, teplo a elektřina mají rytmickou podstatu.Mystika je rytmické světlo.

Oponující vůle. Pocity averze člověka daleko více charakterizují než jeho preference. Vědomí plodí zábrany.

Smysluplnost a účel. Vše účelové je nesmyslné, a vše smysluplné je bezúčelné.