národný satanista

Na druhé straně, zkušenost asketismu se považuje za cestu, která vede do „jiné oblasti“ nebo do světa „bytí“, nebo k tomu, co již není fyzické, ale metafyzické. Askeze tradičně spočívala v hodnotách jako vláda nad sebou samým, sebedisciplína, autonomie a sjednocený život. Slovy „sjednocený život“ mám na mysli existenci toho, že lidé nemusí hledat něco nebo […]

S rozvojem západní civilizace termín askeze (nebo jeho odvozeniny) získal jiný význam, který se liší od originálu. Nejenže přijal výlučně náboženský smysl, ale obecně převládajícím názorem na Západě je víra, že je askeze spjata s umrtvováním těla a bolestným zřeknutím se světa: pojem dnes označuje metodu, kterou víra obvykle obhajuje jako nejvhodnější […]

Následující text je překladem úryvku z první kapitoly Evolovy knihy Doktrína probuzení, jež poprvé vyšla v roce 1943. (…) Původní význam slova askeze – z řeckého άσκέω, cvičit – je cvičení či „trénink“ nebo v římském významu představuje „disciplínu“. Odpovídajícím indoárijským termínem je tapas (tapa nebo tapo v pálijštině), jenž nese […]

Na jej ceste si humanita zodrala nohy na všetkom až na jej staré bagandže.

Život jako luk, duše jako šíp, absolutní duch jako terč. Sjednoť se v tomto duchu jako vystřelený šíp, který se zarazí do svého terče.[8]

(…) dnes jsou téměř všechny typické formy aktivity bezpohlavní, vyžadují „neutrální“ schopnosti, většinou intelektuální nebo praktické, které nemají žádný specifický vztah k jednomu či druhému pohlaví, stejně tak jako k té či oné národnosti či rase, a vykonávají se ve znamení absurdity, jež charakterizuje celý systém současné společnosti.[3]

Hierarchie – etymologicky neznamená nic jiného než „svrchovanost posvátného“ (ieras).

Schopnost postavit se zpříma i beznadějným situacím, dokonce je vyhledávat, neboť jsou prubířským kamenem hodnoty jednotlivce, vyjít z nich (mrtvý nebo živý) se ctí, znamená být na cestě k dosažení absolutního bytí…

V konformismu dnešní církve, v němž sociální záležitosti a morálka jednoznačně vítězí nad askezí, kontemplací a nadpřirozenem, našinec oporu nenajde.

„Konzervativní“ – v dnešním světě je toho jen málo, co stojí za to uchovat (konzervovat). A to málo jednoznačně přesahuje hospodářskou rovinu. (s. 143) „Konzervativní“ – to neznamená být na straně buržoazie, mající téměř výlučně hospodářský charakter. Právě naopak, je třeba být jejím rozhodným odpůrcem.