národný satanista

Život nemá žádný cíl. Ten si vymýšlejí lidé, kteří by jinak nevěděli, jak život vyplnit a co si počít s tou prázdnotou. Co je cílem života zvířat? Shánět si potravu a reprodukovat se? Ne. To, že to dělají, neznamená, že by si to vytkla za cíl. Dělají to, protože dovedou jenom tohle. A když mi Salomé říká, že cílem člověka je sloužit lidem, že člověk je tu pro ostatní lidi, tak vím, že právě to chce, abych se choval podle toho a poskytl jí tak jakousi satisfakci pro její neschopnost dělat něco jiného, což omylem považuje za ctnost. Jako by slunci bylo ke cti, že hřeje! – Pořád stejný hnus: snaha o to, aby byli všichni stejní. Já si kupříkladu libuji v samotě, jak známo, ale neříkám extravertovi, který má rád kolem sebe hodně lidí, že to pro něj není dobré. Byl bych pokrytec, kdybych mu dával kázání o tom, jak to s ním myslím dobře, protože by to byl můj zájem o satisfakci mému způsobu života, a ne jeho zájem. Tohle můžou dělat akorát tak nějací primitivové, ale když se rozhlédnu kolem sebe, nebo když se podívám do novin, tak poznávám, že se to na tom našem světě jenom hemží primitivy. Je to stále stejná písnička: kolotoč násilí, kde určité skupiny lidí sedí každá na svých příšerkách – tohle je právě jedna z nich. Myslím, že příčina toho všeho je zase slabost. Člověk se nedokáže vyrovnat a sžít s myšlenkou, že je vždycky sám, i když je obklopen mnoha lidmi. Ale protože ti lidé nejsou stejní, liší se od sebe svými povahami, charaktery a naturely tak, jako se od sebe liší tvářemi, je každý z nich v podstatě sám, protože jiný. Člověk, který tohle pochopí a přijme to za neměnnou skutečnost, se nikdy nestane kazatelem. – Mluvme spolu o anarchii, o egoismu, o vegetariánství, anebo o eklektismu, zkrátka o čemkoli, a Já se vsadím, že dřív nebo později dojdeme k bodu, kde se rozejdeme v názoru a kde budeme mluvit sice oba o stejné věci, ale přesto každý o něčem jiném. Je to zcela normální, přirozené a v pořádku, třebas to zní smutně; ale jen proto to zní smutně, protože je zvykem stále ještě brát naši osamělost jako nějakou tragédii. Co jiného jsou traumata z neurovnaných partnerských vztahů, než náhlé prozření z tohohle omylu? Jsou to problémy, které se zdají být zdánlivě složité, protože se neví, z čeho vlastně pramení.